Když se láska potká s egem

 - muži a silné ženy

Milá ženo,

jak myslíš, že se dostáváme ke své síle?
Není to přes vítězství, ale přes zranění.
To právě bolest nás nutí růst. A naše rány se opakují – znovu a znovu – dokud nás nedonutí něco v sobě změnit.
Tak jako mě.
Milovala jsem muže, kterého jsem potkala v době své největší síly, ve chvíli, kdy jsem znovu zářila.
Bylo to po dlouhém období po rozchodu, kdy jsem se konečně uzdravila.
Byla jsem sama sebou. Silná. Vyrovnaná. Věděla jsem, co chci – než přišel on.
A já se bezhlavě zamilovala.
Obdivoval moji nezávislost, sílu a úsměv. Ujišťoval mě ve všem, co jsem sama cítila.
Ale pak to začalo… pomalu a nenápadně.
"Mohla by ses oblékat trochu obyčejněji? Moje dcera se vedle tebe necítí dobře. Vypadáš příliš dobře."
Byl to první stín. Možná to ani nemyslel zle, ale něco ve mně se ten den poprvé stáhlo.
A pak to pokračovalo. Cítila jsem, že se jako dělník vedle mě necítí dostatečný.
A tak jsem občas zaplatila účet já. Pozvala ho někam. Povzbuzovala ho.
Motivovala ho, že si taky může plnit sny. Vedla ho.
Jenže jsem si nevšimla, že se zároveň začínám ohýbat.
Přizpůsobovat se. Pomáhat až za hranici, kde už ztrácím sebe.
Svoji sílu. Svoji záři.
Když jsem mu to řekla, vztekal se. Nikdy to neuznal.
Začal mě ignorovat. Odmítal cokoliv řešit.
A já si uvědomila, že jsem se musela snížit, aby se cítil lépe.
A jakmile jsem to udělala, přestal si mě vážit.
Začal říkat, že jsem jiná. Ať si ho nevšímám. Ať se starám o sebe.
A pomalu mě začal odhánět.
Jenže v tom odstupu jsem viděla pravdu – že už se vedle něj necítím dobře já.
A to byl začátek našeho konce.
Protože já v tomhle už nechtěla zůstat.
Věděla jsem, že chci víc. Ne od něj – ale od sebe.
Přišlo bolestivé období, kdy jsem se znovu musela složit – ale tentokrát už ne kvůli němu.
Tentokrát jsem to udělala pro sebe.
A tak znovu povstala žena.
Silnější. Moudřejší. A rozhodnutá vrátit se k sobě, ke své síle, ke své záři.
Dnes už vím, že láska mě nesmí bolet víc než léčit.
Že když musím přestat být sama sebou, abych mohla být s někým jiným, ztrácím tu největší hodnotu, kterou mám – sebe.
Dnes už se neomlouvám za svou sílu.
Nezmenšuji se, aby se někdo cítil větší.
Nestavím mosty tam, kde druhý kope jámy.
Vracím se sama k sobě.
Jsem celá.
A ten, kdo mě bude chtít milovat, mě musí milovat celou.