Rande na slepo

Mnohé z nás mohou říct: "Ano, to jsem zažila," ale už málokterá dodá: "A vyšlo to." Je to úsměvné, smutné, nebo zoufalé? Řekněme to s nadhledem. Vždyť život píše příběhy sám, a my se můžeme, když zatím nic jiného, alespoň zasmát. Věřím, že existují muži i ženy, kteří stojí za to neztrácet naději a vyčkat.

Je to jako s námi ženami, jako se všemi lidmi, rasami, náboženstvími, duchovními spolky nebo léčiteli. Nikdy nelze říct, že všichni jsou úžasní, dobří nebo špatní. Každému voní jiná vůně, líbí se jiná květina, jiný muž nebo jiná žena. A to je dobře – máme možnost si vybrat, co nám vyhovuje a naplňuje nás.

Tímto článkem nechci nikoho urážet ani ztrapňovat. Chci jen najít ve špatných zkušenostech úsměv a přeměnit je na zábavné zážitky. Vždyť všechno na světě má dvě strany – rub a líc. Světlo nemůže existovat bez tmy, dobro bez zla, štěstí bez zklamání. Kdo se nezklamal, nikdy si nebude vážit štěstí tak jako ten, kdo zklamán byl.

Pojďme se podívat na skutečné příběhy ze života, a i když byly zklamáním, ukažme si, že se nakonec můžeme zasmát a žít dál bez traumat nebo ztráty naděje. Vždyť život umí být krásný a úsměvný zároveň.

Dnes existuje spousta seznamek a sociálních sítí, kde se člověk může seznámit. Jen je potřeba spolehnout se na pravdivost fotek a posoudit z psaní, jestli chceme dotyčného poznat osobně. Když uznáme, že ano, domluvíme si schůzku – ideálně na veřejném místě, protože nikdy nevíte, zda je profil pravdivý.

My jsme si vybrali kavárnu. Na schůzku jsem přišla první a objednala si neperlivou vodu. Po chvíli vešel do kavárny menší, silnější muž, který se už od dveří smál na mně. Rozhlížela jsem se, zda se neusmívá na někoho jiného, ale ne – hnal se přímo ke mně. Udýchaný ze sebe sotva vysoukal "Čau," rychle sundal bundu a sedl si naproti mně. Koukal na mě jako na svatý obrázek a mlčel.

Ticho prolomila servírka, která se zeptala, co si dáme. Já si objednala espresso. Pak se obrátila na něj: "A vy?" Vyděšeně řekl: "To co ona." Když se ho ptala na vodu, vykřikl "Jo!" a při dotazu, jestli perlivou nebo neperlivou, se zmateně ptal mě: "Jakou máš ty?" Řeknu vám, přemýšlela jsem o útěku, ale slušnost mi to nedovolila.

Nastalo ticho, tak jsem se snažila rozhovor rozjet, ale odpovědi byly strohé: "Jo," "Ne," "Asi." Byla jsem ráda za kávu, která přišla, aspoň jsem měla čím zabavit ruce. Zeptala jsem se ho, proč má na Facebooku jinou profilovku. Odpověděl, že je deset let stará a moc tam nechodí. Ale že je rád, že já vypadám jako na fotce, na rozdíl od ostatních dívek, které si tam dají samou retuš a člověk je ani nepozná.

Poprvé jsem váhala, co říct. Nechtěla jsem ho urazit, ale on uráží ženy, a přitom má klamavou fotku. Kousla jsem si na jazyk a raději se napila kávy, která rychle došla. Omluvila jsem se a řekla, že už půjdu, ať se nezlobí. Pravdu jsem mu do očí říct nedokázala – možná to byla chyba, možná soucit.

Život je plný nečekaných setkání, někdy kouzelných, jindy trapných nebo zklamaných. Ale právě tyto příběhy nás formují a učí – hlavně učí neztrácet víru v sebe sama i v to, že pravá láska a porozumění existují.

Někdy je to o trpělivosti, jindy o smíchu nad tím, co nevyšlo, protože i to patří k životu. Rande na slepo není jen o hledání partnera, je to i o poznávání sebe sama, o tom, jak se postavíme k neočekávanému.

Takže i když to někdy může vypadat, že cesta je plná "malých katastrof", nezapomínejme: každá zkušenost nás posouvá dál. A kdo ví – možná právě za rohem čeká někdo, s kým si budeme rozumět na první pohled i bez deseti let staré profilovky.

Buďte trpělivé, mějte otevřené srdce a hlavně – nezapomeňte se usmívat. Protože ten úsměv je tím nejpřitažlivějším, co můžete na první pohled nabídnout.