Věk je jenom číslo

Napadlo vás někdy, že člověk může být uvězněn ve vlastním těle z různých důvodů?
Často se mluví o tom, že někdo může být uvězněn v těle jiného pohlaví.
Ale co když existuje ještě jiný druh "uvěznění" – uvěznění ve věku?

Co když se lidská duše necítí tak stará, jak říká číslo v občance?
Může se stát, že člověku je padesát let, ale uvnitř se cítí mnohem mladší. Má energii, chuť objevovat svět, zkoušet nové věci, seznamovat se, žít naplno.
Jenže společnost často vidí pouze číslo. A s tím číslem přichází i očekávání.
Najednou jako by existovala neviditelná pravidla.
Na určité věci je "už pozdě".
Na určitý styl života je "už člověk starý".
Na nové začátky, vztahy nebo dobrodružství se někdy díváme skrz předsudky.

Jenže lidská duše žádné číslo nemá.
Někdy dokonce potkáváme lidi, kteří vypadají mladší, než kolik jim ve skutečnosti je. Možná právě proto, že jejich vnitřní svět – jejich energie, radost, otevřenost – stále září. Krásná a živá duše se může odrážet i na těle.

Proč jsme se ale jako společnost naučili tak silně škatulkovat lidi podle věku?
Kdo určil, jak ve kterém věku mají vypadat, nebo jak se mají cítit?
V dnešní době se stále více mluví o identitě. Společnost se učí přijímat, že někdo může cítit jiné pohlaví, než jaké mu bylo při narození přisouzeno. Ale téměř nikdo nemluví o tom, že se člověk může cítit jinak i ve vztahu ke svému věku.

Proč je možné říct: "Cítím se jako žena,"
ale zvláštně zní věta: "Cítím se o dvacet let mladší"?
Možná bychom se měli začít ptát, jestli věk opravdu určuje to, kdo jsme.
Nebo jestli je to jen číslo, které jsme se naučili brát příliš vážně.
Možná totiž nejde o to, kolik nám je let.

Možná jde o to, jak se cítíme.

Pojďme se cítit tak, jako kdyby se roky nepočítaly. 
Kolik by Vám pocitově bylo?