Maminky dnešní doby

Nechci vás ani nás nijak urážet. Naopak, podávám vám pomocnou ruku ženy, která opravdu rozumí vašim pocitům, jelikož si jimi sama prošla. Plakala jsem, trápila se a někdy se na svoji dceru zlobila. Drahé ženy, věřím ve vaši i naši moudrost. Vždy tomu tak mezi staršími generacemi bylo. Už staré indiánské, maltské a jiné kmeny se řídily moudrostí starších. Měly k nim úctu a obdivovaly je. Ale víte proč? Oni se z chyb učili a tím rostla jejich moudrost. Napravovali své omyly skutky a stávali se lepšími díky zkušenostem. 

 A nad čím jsme se kdy zamyslely my? Nechaly jsme si poradit od zkušených starších lidí? Říkám od zkušených. Máte všechny za cíl být lepšími? Vzdělávat se a růst? Nebo máte jiné priority a raději přebíráte to, co někdo dělal vám? 

 Dnešní moderní doba nás žene a válcuje spěchem, stresem a napětím. Vychovávaly jsme děti téměř za pochodu. Vše jsme zvládly, protože jsme musely. A naučily jsme naše děti, že musejí být samostatné. 

Málokterá žena má čas se zastavit, zamyslet se nebo se vzdělávat. To z ní ale nedělá horší matku. Takhle nás to postupně naučil systém, ve kterém žijeme. Pomalu začínáme zjišťovat, že ohledně zdraví byly naše babičky zkušenější – například v bylinkách, babských radách, domácích porodech či farmářských potravinách – a vracíme se k tomu. Proč tedy nepřipustíme, že naše generace má i jiné slabiny? Stres, traumata, pocit bezcennosti nebo špatné vztahy? 

  Přečetla jsem hodně knih na toto téma, vzdělávám se už spoustu let a všechno mě vede zpět k dětství. Do chvil, kdy jsem byla sama, kdy mě bili, nadávali mi, podceňovali mě nebo se mi posmívali ve škole. Tak v čem byla výchova, ve které jsme vyrůstali, lepší? Jedno můžu říct jistě: naši rodiče si mysleli, že to dělají tak, jak je to pro nás nejlepší. Tuto zkušenost jim totiž předali jejich rodiče a jim zase ti jejich. Ale podívejme se jak naše generace žije. Kolik lidí má psychické problémy, trpí pocitem, že nejsou dost dobří, že v životě nic nedokážou nebo nemohou?

 Také jsem si myslela, jak je moje dcera nevděčná, jak mě nemá ráda a myslí si, že jsem ji špatně vychovala. Ale ono to tak není. Když je to naše vlastní dcera, je to ještě přece jenom přijatelnější. Pochopit svoji snachu však někdy bývá nadlidský výkon.

Milé ženy – babičky, cítím k vám nesmírnou úctu a empatii. Pojďme se ale zachovat především jako správné matky. Podpořme naše dcery, snachy a vůbec naši ženskou rodovou linii. Vždyť kdo jiný by měl za tyto ženy bojovat? Přece odjakživa ta nejstarší z nás.

Jenže jsme dopustily, aby naše mladé následnice za vše bojovaly samy, a my se začaly stavět proti nim. Proč se nedokážeme v klidu zastavit a zamyslet nad tím, co nám tím chtějí říct? Co nám chtějí ukázat? Není možné, že jsme také chybovaly? Že i naše matky a babičky mohly v dobré víře udělat chybu? Vždyť my samy jsme kázaly dětem, co dělají špatně a co mají změnit. Platí známé přísloví: "Ukaž hlupákovi chybu a urazí se, ukaž moudrému chybu a zamyslí se."

 A naše dcery dokázaly vstát a říct: "Dost, tohle je špatně. Já takhle své dítě vychovávat nechci." A my, místo abychom je s mateřskou láskou vyslechly, jsme je začaly soudit, pomlouvat a odstrkovat. Tohle by matky dělat neměly.

Neměly bychom si brát osobně, když nám ukazují chybu. My jsme přece ty starší a moudřejší, tak se tak zkusme zachovat. Ony vědí, že je milujeme a že jsme je vychovávaly podle toho, jak vychovávali nás. Neměly jsme tehdy odvahu nic zpochybňovat a kopírovaly jsme své rodiče. Vychovaly jsme ale tak silné jedince, kteří dokázali i přes lásku, kterou k nám cítí, nastavit hranice a říct dost!

To není neúcta. Věřte, že je to bolí a je to pro ně těžké, ale oni bojují za svoje děti! A my bychom měly také! My jsme ty mámy, které by si měly vyslechnout, proč chtějí mladé dělat věci jinak. Měly bychom jim naslouchat a pomáhat jim. Je to naše krev, naše děti, naši potomci. A my jsme pro ně vzorem – ty moudré ženy, které občas jen zapomněly na svoji sílu a lásku, kterou mohou šířit za všech okolností.

Pojďme naše dcery a snachy podpořit, vyslechnout a ukázat jim, že i my jsme silné. Že dokážeme vstát se vztyčenou hlavou, otevřeným srdcem i náručí pro ně, pro vnoučata a pro nové zítřky.

Ty budou lepší, pokud se naučíme navzájem si pomáhat, podporovat se a přistupovat k sobě s pokorou, úctou, láskou a pochopením. Vždyť život dokáže být krásný, stačí jen změnit odpor v přijetí.

A vás, milé maminky dnešní doby, žádám: mějte s námi trpělivost a pochopení. Vždyť i my se stále učíme a naše staré vzorce chování nejde vypnout ze dne na den, musíme s nimi nejdříve začít pracovat. A to není lehké. Učili nás jít s davem, nevyčnívat, nemít vlastní názor a podřídit se. Buďte tedy i vy naší oporou a zahrňte nás láskou. Vždyť právě naše výchova vás dovedla k tomu, že dnes máte své vlastní názory. My ženy dokážeme hodně.

Milujeme, staráme se, pečujeme, rodíme, vychováváme – a to vše s láskou. Pojďme pokračovat v tom, v čem jsme nejlepší: v lásce k sobě i k ostatním. A sledujme, jak se náš život začne měnit k lepšímu, vztahy se uzdraví a dny budou veselejší, barevnější a naplněnější. 

S úctou ke všem generacím Vlaďul